![]() // Martina Knížka je pro všechny, kteří o pracovní psychologii zatím vůbec neslyšeli, ale i pro ty, kteří už hledají hlavně rádce pro každodenní využití. Útlá forma neumožňuje detail a velkou teoretickou hloubku, což je jednak záměr a jednak dobře pro praxi. Kdo má zájem, může využít odkazy v knížce pro hlubší bádání. Oceňuji holistický přístup (myšlení, chování, pocity a projevy - to vše spolu souvisí a tvoří jeden celek) a potřebnou spoluúčast potenciálního čtenáře-manažera na procesu změny (“Je to složité? Těžké? Náročné na čas? Ano, tak vypadá práce manažera”). Autorka Jana Peclová, upozorňuje, že zdravé sebevědomí je vědomý proces a přes popis nejčastějších stereotypů a chyb v myšlení, které nepřinášejí uspokojení, pootevírá dveře k možnostem jak je změnit. Pouhé uvědomění si svých myšlenek je polovina cesty k úspěchu. Bavilo mě, že osobnostní typologie je představena z jiného úhlu než obvykle. Místo řazení osobností do nějaké kategorie (“škatule”), spíš vybízí k nahlížení na různé pracovní situace optikou různých typů osobností, které uvažují jinak než my sami. V rámci cvičení (každá kapitola je má na konci), autorka doporučuje “otypovat” vlastní kolegy např. podle toho jak formulují věty v emailové konverzaci. Vše s cílem získat odstup a lehkost v situacích, ve kterých běžně dochází k nedorozuměním. Když už víme “co”, dalším krokem je zjistit “jak”. Všichni známe situace kdy máme pocit, že něco už jasněji formulovat nelze, ale přesto není výsledek domluvy podle našich představ. Někdy je to nedorozumění, někdy je to (nevědomá nebo záměrná) manipulace. Jak poznat, že s námi někdo manipuluje? Často stačí zaměřit se pouze na vlastní pocity. Být manipulovaný nám nikdy není příjemné. Z mého pohledu je ne zcela dostatečně zpracované téma “jak správně ocenit (chválit) pracovní výkon”. Jsme až příliš nastaveni na chválení výsledku nějakého úsilí, což je samo o sobě manipulativní a vyvolává závislost na pochvale. To, jak chválit bez vynášení soudů, by si myslím zasloužilo hlubší vysvětlení.
0 Comments
![]() // Martina a Katarína Autoři (Marian Jelínek a Kamila Jetmarová) na úvod zmiňují, že účelem knihy není vyčerpávající popis všech forem lidské motivace. Při hledání odpovědi na otázku udržení motivace si berou na pomoc různé studie, které dobře ilustrují jejich hypotézy. Známé teorie doplňují o hlubší kontext a příklady ze své praxe. To, že se jedná o příklady ze světa sportu je nejenom osvěžující, ale také prokazuje, že tyto principy jsou opravdu univerzálně aplikovatelné. Easterlinův paradox je velmi známá teorie, která ilustruje, že od jisté hranice zvyšování bohatství není úměrné zvyšování pocitu štěstí, dokonce má na pocit štěstí opačný vliv. Proč je tomu tak? Podle britského ekonoma Richarda Layarda se člověk "porovnává s lidmi ve svém okolí a snaží se dostat do vyššího postavení oproti svému okolí. Ale vyšší bohatství nečiní lidi šťastnějšími samo o sobě. Je to především pocit jakéhosi ‘vítězství’, které pramení ze srovnání s lidmi v bezprostředním okolí, z něhož následně vycházíme dobře.” Běžně se totiž nezabýváme objektivním srovnáním se zbytkem světa, vůči kterému objektivně žijeme velmi privilegovaný život. Mnohem důležitější je pocit, že jsme na tom lépe, než lidi v naší “sociální bublině”. Navíc si na blahobyt zvykáme velmi lehce (fenomén tzv. "hédonické adaptace”). S tím se pojí dva problémy - ten první je výše zmíněný problém srovnávání a tím druhým je fakt, že si fenoménu hédonické adaptace většinou nejsme vědomi. Očekáváme, že konkrétní věci nebo události nám přinesou trvalý pocit štěstí a životního naplnění. Bohužel tomu tak není. Fascinující je pokus Johna B. Calhouna, který slouží jako model pro popsání toho, kam neřízený blahobyt může vést. V pokusu celé generace myší nic neohrožovalo a žily v dokonalých podmínkách, o nic nebojovaly a o nic se nemusely snažit. Následně zdegenerovaly natolik, že to vedlo k jejich vyhynutí. Hrozí nám v západní společnosti vyhynutí na komfort? Pokud ano, existuje cesta ven? Zdá se, že existuje naděje. Podle autorů vede přes dobrovolné a pravidelné opouštění své zóny komfortu a upevňování smyslu proč nějakou činnost vykonáváme, nejenom soustředění se na naplnění konkrétního cíle. Život v moderní západní společnosti nás už dnes k žádnému omezení nenutí a musíme z komfortní zóny vystupovat sami. Udělat si inventuru toho co skutečně k životu potřebujeme. Tak se přiblížíme víc k sobě a budeme správně motivování. Důležité je neunikat z “offline” interakce s jinými lidmi. Myší kolonii zachránila socializace. Až když byly nucené spolupracovat např. pří získání přístupu k vodě, přestaly ze společnosti unikat a opět si pěstovaly sociální chování. Je skvělé, že autoři nezapomněli i na emoční složku motivace - pokud je totiž vytrénovaná pouze vůle, je celý život podřízen vnější motivaci po úspěchu. Reagovat na svět rozumově nestačí a vede k “emočnímu oploštění” tak charakteristickému pro dnešní dobu. Emoční vazba k práci a činnostem obecně je základ nejenom pro vztahy, ale i pro pocit vnitřní naplněnosti. Oceňujeme, že v knížce jsou konkrétní příklady českých firem, popisující konkrétní vnitrofiremní krizové situace a jejich řešení na základě výše uvedených principů. Snad jediná opravdu nepovedená věc je obálka knížky, která by nás bez předchozího doporučení možná od nákupu odradila. ![]() Knížky o štěstí v práci, které musíte mít // Martina Jsme tady s dalším dílem výběrů z našich oblíbených “děl” na téma Štěstí v práci. Mihaly Csikszentmihalyi zasvětil celý svůj akademický život popisováním toho, co dělá lidi šťastnými. Říká tomu stav určitého “flow” neboli plynutí. Při prožitku flow lidé zapomínají na sebe samé, přestávají vnímat čas a splývají s tím, k čemu je upřeno jejich vědomí. Stav flow je podle něj skutečnou podstatou lidského štěstí. Háček je v tom, že tento prožitek je velmi individuální a proto je tak složité popsat, co přesně ho způsobuje .) Csikszentmihalyi to ale zvládá pomocí jednoduchých příkladů v knize opravdu skvěle. Čte se to lehce a doporučuji všem, které téma štěstí a spokojenosti zajímá. ![]() V jiném rytmu (anglicky The Different Drum: Community Making and Peace) popisuje fenomén vytváření společenství lidí a komunit. Autor byl americkým psychoterapeutem a složité aspekty lidského spolužití dokáže interpretovat jednoduchým esejistickým způsobem. Říká, že veškeré problémy firem i lidstva jsou řešitelné, jenom musíme přijmout fakt, že řešení musí být zakotvené ve fungujícím společenství lidí. A často ne lidí smýšlejících stejně, to by bylo příliš jednoduché. Inkluze a diverzita je pro komunity velkou výzvou, ale největším obohacením. Pokud však zaměříme svou energii na to za čím stojíme, spíš než proti čemu stojíme jsme na cestě k tolik potřebné změně v mezilidské komunikaci. ![]() “Kmeny” (nejsem si jistá, zda vyšla v češtině; v angličtině Tribes: We Need You to Lead Us, nebo ve slovenštině Moderné kmene) je jiné slovo pro komunity nebo společenství lidí. Tedy pro jakoukoliv skupinu lidí, které spojuje zájem/idea a mají svého leadera. Seth Godin používá stručné, jasné a praktické formulace. Hodně se zaměřuje na principy dobrého leadershipu. Podle Godina je manažment o přesouvání zdrojů do místa spotřeby (udržování status quo). Leadership je prosazování změn a chůzí po nevyšlapaných cestách, protože jsme vnitřně přesvědčení, že je to tak správně. To vnitřní puzení je velmi důležité, protože nejtěžší ze všeho je začít. Překvapující zjištění je, že leaderem může být opravdu každý. Protože leadrem se člověk nemusí narodit, obvykle se leaderem musí stát. Prvníl tohoto miniseriálu si můžete přečíst v postu Povinná četba I, který před pár měsícemi napsal Michal. |
AuthorsMichal Šrajer Archives
June 2019
Categories |