// Michal

Podle všeho se zdá, že k dosáhnutí skvělých výsledků, ať už ve sportu, doma, nebo v práci, je velmi užitečným nástrojem vizualizace.

Princip je jednoduchý - v klidu si sedněte a místo provádění činnosti si ji jen představujte. Snažte se o co nejvěrnější představu, co nejbližsí skutečnosti. Představte si, jak se vám podaří dosáhnou kýženého výsledku i co tomu bude předcházet. Zkuste zapojit všechny smysly - co uslyšíte, ucítíte nějaké vůně? Myslete na to, kdo bude kolem vás, představte si co budete mít na sobě...

Ukazuje se, že podobná vizualizace aktivuje v mozku stejné oblasti, jako činnost samotná.  Stejně jako při opravdovém tréninku či nácviku se v mozku posilují ty spoje, které budou aktivní při výkonu.

A výsledky některých studií jsou opravdu zajímavé - ukazují, že pravidelná vizualizace opravdu dokáže měřitelně posílit svalové partie na které se zaměříte. Fyzický trénink má v tomto případě sice výsledky lepší, oproti kontrolní skupině bez cvičení je vidět jasný posun.

Známé jsou také příběhy o olympijských atletech, basketbalistech, nebo třeba Tigeru Woodsovi v době jeho golfové slávy. Používali vizualizaci jako doplněk svých pravidelných tréninků a na výsledcích to bylo velmi dobře znát. ​Ideální je ale samozřejmě využít ke zlepšení kombinaci vizualizace a procvičování. Jedno bez druhého není zdaleka tak efektivní.

// Michal

Jedním z osvědčených způsobů, jak se cítit nejen v práci šťastnější jsou náhodné laskavosti (anglicky "random acts of kindness"). Je to opravdu jednoduché - úplně stačí, když si aspoň jednou za den vzpomenete a uděláte něco laskavého pro druhé. Můžete třeba přinést kolegovi kafe, pomoct s dořešením úkolu nebo jen zdvořile podržet dveře.

Podobnou radu má i Shawn Achor, známý propagátor pozitivní psychologie a autor skvělé knihy Výhoda Spokojenosti (ke které se tady na blogu určitě ještě dostaneme). Říká, že nejjednodušší způsob jak se laskavosti naučit je, po dobu 21 dní, každý den ráno, jako úplně první věc, poslat milý e-mail někomu známému. Pošlete maličkou pochvalu, poděkujte za něco co pro vás udělal(a)... Adresátem může být kolega v práci, někdo z rodiny, učitel ze školy, ale třeba i známý, kterého už jste pár let neviděli. Důležité je, aby šlo opravdu o kratičký, dvouřádkový e-mail, jehož napsání nezabere více než dvě minuty.

Proč něco tak jednoduchého funguje? Je to z velké části díky serotoninu, který se často nazývá jednou ze čtyř "šťastných chemikálií" v lidském těle. Tento neurotransmiter zásadně ovlivňuje naši náladu a jeho nedostatek vede až k depresím. Dávku serotoninu ale dostaneme vždy, když jsme na sebe pyšní. Když se cítíme důležití. A přesně to se v nás děje, pokud někomu pomůžeme, pokud projevíme upřimnou laskavost.

Že mezilidské laskavosti fungují potvrzuje i nedávná studie psychologů z Kalifornské Univerzity. Ti přímo ve firemním prostředí ověřili, že největší pozitivní dopad mají tyto jednoduché laskavosti právě na jejich "dárce" (spíše než na "příjemce").

Až si laskavosti natrénujete, můžete je posunout ještě o úroveň výše. Podle studií které v knize Dávat a Brát popisuje Adam Grant je ještě účinější, pokud je "akumulujete" do kratších časových úseků. Tedy místo jedné laskavosti každý pracovní den je lepší udělat jich rovnou pět v pondělí dopoledne. Budete pak mít skvělý týden :)

Ale skvělé je, že činy laskavosti pomůžou nejen nám samotným, ale udělají něco dobrého i pro ostatní. Tím se navíc posilují naše vazby s ostatními a do hry vstupuje i oxytocin. O tom už ale zase někdy příště...

// Michal

Nejhorší je ten pocit, když celý den prosedíte u práce a k práci se skoro nedostanete. Tu vyskočí e-mail, támhle notifikace z facebooku... a už se vezete. Co s tím? A proč tomu tak je?

Začněme nejprve s otázkou "proč?". Proč se raději věnujeme hromadě malých jednoduchých podnětů, než abychom se pustili do pořádného úkolu? Je to proto, že lidská vůle ma nepříjemnou vlastnost - s přibývajícím časem se během dne "opotřebovává".

Hezky to ukázal v roce 1996 ve své slavné "ředkvičkovo-sušenkové" studii Roy F. Baumeister. Před děti, které se studie účastnily, položil mísu plnou sušenek. Jejich vůně byla cítit v celé místnosti. Měli však docela dlouho zakázáno je ochutnat. Některé děti si pak mohly sušenku dát, děti v jíné skupině místo nich dostaly jen ředkvičky. Ukázalo se, že děti, které v přítomností zakázaných sušenek vyčerpaly svou vůli, následnému řešení jednoduché úlohy (tak psychologové často říkají něčemu neřešitelnému) věnovali jen zlomek času ve srovnání s dětmi z kontrolní skupiny, které se před úlohou vůbec se sušenkami nesetkaly.

Jak nám to může pomoct k lepšímu uspokojení z dobře odvedené práce? Shawn Achor ve své knize The Happiness Advantage nabízí jednoduchý tip - dokud jste po ránu plni síly, připravte si vše tak, ať se k žádoucím činnostem dostanete velmi snadno, s minimálním usilím (a minimální spotřebou vůle). Naopak na cestě k těm nežádoucím si vystavte překážky. Ideálně takové, aby zabralo aspoň 20 sekund, než se k nim dostanete: odinstalujte si aplikaci pro Facebook (nebo se z něj odhlaste), schovejte ovladač televize do šuplíku v ložnici...

Až přijde na lámání chleba, bude "aktivační energie" potřebná k nastartování něčeho smysluplného mnohem nižší než ta, kterou byste museli vynaložit k odložení hlavy do něčeho odpočinkového. Než překonávat překážky, je velká šance, že se raději pustíte do práce. Splnit pár odkládaných úkolů je skvělý pocit! A je i to první správný krok k viditelným výsledkům.