// Michal Jedním z osvědčených způsobů, jak se cítit nejen v práci šťastnější jsou náhodné laskavosti (anglicky "random acts of kindness"). Je to opravdu jednoduché - úplně stačí, když si aspoň jednou za den vzpomenete a uděláte něco laskavého pro druhé. Můžete třeba přinést kolegovi kafe, pomoct s dořešením úkolu nebo jen zdvořile podržet dveře. Podobnou radu má i Shawn Achor, známý propagátor pozitivní psychologie a autor skvělé knihy Výhoda Spokojenosti (ke které se tady na blogu určitě ještě dostaneme). Říká, že nejjednodušší způsob jak se laskavosti naučit je, po dobu 21 dní, každý den ráno, jako úplně první věc, poslat milý e-mail někomu známému. Pošlete maličkou pochvalu, poděkujte za něco co pro vás udělal(a)... Adresátem může být kolega v práci, někdo z rodiny, učitel ze školy, ale třeba i známý, kterého už jste pár let neviděli. Důležité je, aby šlo opravdu o kratičký, dvouřádkový e-mail, jehož napsání nezabere více než dvě minuty.
Proč něco tak jednoduchého funguje? Je to z velké části díky serotoninu, který se často nazývá jednou ze čtyř "šťastných chemikálií" v lidském těle. Tento neurotransmiter zásadně ovlivňuje naši náladu a jeho nedostatek vede až k depresím. Dávku serotoninu ale dostaneme vždy, když jsme na sebe pyšní. Když se cítíme důležití. A přesně to se v nás děje, pokud někomu pomůžeme, pokud projevíme upřimnou laskavost. Že mezilidské laskavosti fungují potvrzuje i nedávná studie psychologů z Kalifornské Univerzity. Ti přímo ve firemním prostředí ověřili, že největší pozitivní dopad mají tyto jednoduché laskavosti právě na jejich "dárce" (spíše než na "příjemce"). Až si laskavosti natrénujete, můžete je posunout ještě o úroveň výše. Podle studií které v knize Dávat a Brát popisuje Adam Grant je ještě účinější, pokud je "akumulujete" do kratších časových úseků. Tedy místo jedné laskavosti každý pracovní den je lepší udělat jich rovnou pět v pondělí dopoledne. Budete pak mít skvělý týden :) Ale skvělé je, že činy laskavosti pomůžou nejen nám samotným, ale udělají něco dobrého i pro ostatní. Tím se navíc posilují naše vazby s ostatními a do hry vstupuje i oxytocin. O tom už ale zase někdy příště...
11 Comments
|
AuthorsMichal Šrajer Archives
June 2019
Categories |