// Martina
​
Knížka je pro všechny, kteří o pracovní psychologii zatím vůbec neslyšeli, ale i pro ty, kteří už hledají hlavně rádce pro každodenní využití. Útlá forma neumožňuje detail a velkou teoretickou hloubku, což je jednak záměr a jednak dobře pro praxi. Kdo má zájem, může využít odkazy v knížce pro hlubší bádání.

Oceňuji holistický přístup (myšlení, chování, pocity a projevy - to vše spolu souvisí a tvoří jeden celek) a potřebnou spoluúčast potenciálního čtenáře-manažera na procesu změny (“Je to složité? Těžké? Náročné na čas? Ano, tak vypadá práce manažera”).

Autorka Jana Peclová, upozorňuje, že zdravé sebevědomí je vědomý proces a přes popis nejčastějších stereotypů a chyb v myšlení, které nepřinášejí uspokojení, pootevírá dveře k možnostem jak je změnit. Pouhé uvědomění si svých myšlenek je polovina cesty k úspěchu.

Bavilo mě, že osobnostní typologie je představena z jiného úhlu než obvykle. Místo řazení osobností do nějaké kategorie (“škatule”), spíš vybízí k nahlížení na různé pracovní situace optikou různých typů osobností, které uvažují jinak než my sami. V rámci cvičení (každá kapitola je má na konci), autorka doporučuje “otypovat” vlastní kolegy např. podle toho jak formulují věty v emailové konverzaci. Vše s cílem získat odstup a lehkost v situacích, ve kterých běžně dochází k nedorozuměním.

Když už víme “co”, dalším krokem je zjistit “jak”. Všichni známe situace kdy máme pocit, že něco už jasněji formulovat nelze, ale přesto není výsledek domluvy podle našich představ. Někdy je to nedorozumění, někdy je to (nevědomá nebo záměrná) manipulace. Jak poznat, že s námi někdo manipuluje? Často stačí zaměřit se pouze na vlastní pocity. Být manipulovaný nám nikdy není příjemné.

Z mého pohledu je ne zcela dostatečně zpracované téma “jak správně ocenit (chválit) pracovní výkon”. Jsme až příliš nastaveni na chválení výsledku nějakého úsilí, což je samo o sobě manipulativní a vyvolává závislost na pochvale. To, jak chválit bez vynášení soudů, by si myslím zasloužilo hlubší vysvětlení.

​

Další podcast jsem zajel natočit do Brna. Firmu Kentico možná ještě neznáte. A přiznávám se, že jsem ji taky neznal. O to víc mně ale potěšilo jak funguje.

Spolu se Zbyškem Němcem, který v Kentico zastává roli VP of engineering, jsme firmu probrali od jejího vzniku před 13 lety až do dneška. Tehdy zakladatel Petr Palas začínal jako klasická jednomužná firma s vizí vytvořit skvělý systém pro správu webového obsahu. Dnes už je všechno jinak. Lidí tu pracuje 230 a jsou rozeseti po celém světě - dávno už nesídlí u Petra v obýváku :)

Moje velké téma je "budování lidských firem". A tak mne moc potěšilo, že jedna ze tří klíčových hodnot Kentica je "Be Human". Další jsou pak "Be Transparent" a "Make a Difference".

Poslechněte si, jak tyhle hodnoty vznikaly a jak se projevují v každodenním běhu firmy. Dozvíte se navíc třeba i o tom, co jsou OKRs, nebo proč se v okolí Brna sází několikrát za rok nové stromy :)

Tento i další díly podcastu jsou k dispozici také na SoundCloudu, nebo na iTunes.

// Michal

Nejhorší je ten pocit, když celý den prosedíte u práce a k práci se skoro nedostanete. Tu vyskočí e-mail, támhle notifikace z facebooku... a už se vezete. Co s tím? A proč tomu tak je?

Začněme nejprve s otázkou "proč?". Proč se raději věnujeme hromadě malých jednoduchých podnětů, než abychom se pustili do pořádného úkolu? Je to proto, že lidská vůle ma nepříjemnou vlastnost - s přibývajícím časem se během dne "opotřebovává".

Hezky to ukázal v roce 1996 ve své slavné "ředkvičkovo-sušenkové" studii Roy F. Baumeister. Před děti, které se studie účastnily, položil mísu plnou sušenek. Jejich vůně byla cítit v celé místnosti. Měli však docela dlouho zakázáno je ochutnat. Některé děti si pak mohly sušenku dát, děti v jíné skupině místo nich dostaly jen ředkvičky. Ukázalo se, že děti, které v přítomností zakázaných sušenek vyčerpaly svou vůli, následnému řešení jednoduché úlohy (tak psychologové často říkají něčemu neřešitelnému) věnovali jen zlomek času ve srovnání s dětmi z kontrolní skupiny, které se před úlohou vůbec se sušenkami nesetkaly.

Jak nám to může pomoct k lepšímu uspokojení z dobře odvedené práce? Shawn Achor ve své knize The Happiness Advantage nabízí jednoduchý tip - dokud jste po ránu plni síly, připravte si vše tak, ať se k žádoucím činnostem dostanete velmi snadno, s minimálním usilím (a minimální spotřebou vůle). Naopak na cestě k těm nežádoucím si vystavte překážky. Ideálně takové, aby zabralo aspoň 20 sekund, než se k nim dostanete: odinstalujte si aplikaci pro Facebook (nebo se z něj odhlaste), schovejte ovladač televize do šuplíku v ložnici...

Až přijde na lámání chleba, bude "aktivační energie" potřebná k nastartování něčeho smysluplného mnohem nižší než ta, kterou byste museli vynaložit k odložení hlavy do něčeho odpočinkového. Než překonávat překážky, je velká šance, že se raději pustíte do práce. Splnit pár odkládaných úkolů je skvělý pocit! A je i to první správný krok k viditelným výsledkům.