Knížky o štěstí v práci, které musíte mít

​// Martina
​
Jsme tady s dalším dílem výběrů z našich oblíbených “děl” na téma Štěstí v práci.

Mihaly Csikszentmihalyi zasvětil celý svůj akademický život popisováním toho, co dělá lidi šťastnými. Říká tomu stav určitého “flow” neboli plynutí. Při prožitku flow lidé zapomínají na sebe samé, přestávají vnímat čas a splývají s tím, k čemu je upřeno jejich vědomí. Stav flow je podle něj skutečnou podstatou lidského štěstí. Háček je v tom, že tento prožitek je velmi individuální a proto je tak složité popsat, co přesně ho způsobuje .) Csikszentmihalyi to ale zvládá pomocí jednoduchých příkladů v knize opravdu skvěle. Čte se to lehce a doporučuji všem, které téma štěstí a spokojenosti zajímá.​

// Michal

Před pár dny jsem dočetl knížku An Everyone Culture a jsem z ní tak nadšený, že se musí o skvělý pocit hned podělit. Jde o knihu, která v prvním vydaní u Harvard Business School Press vyšla v lednu letošního roku, český překlad bohuže zatím k dispozici není. Název bychom ale možná mohli přeložit jako “Firemní kultura pro všechny”.

Tým autorů pod vedením Roberta Kegana a Lisy Laskow Lahey zkoumá takzvaně “úmyslně rozvíjející společnosti” (v angličtině “deliberately developmental organizations” nebo DDO) - firmy, které se rozhodli mít rozvoj svých zaměstnanců jako primární jádro svého bytí. Nejde o to, že by firmy rezignovaly na zisky nebo růst společnosti a věnovali se dobročinně pouze svým zaměstnancům. Ba naopak - ukazuje se, že poté, co se opravdu hluboce zaměřili na rozvoj svých lidí, ostatní parametry zdravě fungujících firmy přirozeně následovaly.

Ve většině organizací má, podle autorů, s nimiž nelze než souhlasit, skoro každý navíc ještě druhou práci, o které se vůbec nemluví. Jde o skrývání svých slabých stránek, snahu vypadat co nejlépe a řídit dojmy ostatních lidi z nich samotných. Nemůžeme si přece dovolit vypadat jinak, nebo přiznat svou slabost či chybu. A je to právě tato “druhá práce”, která nás stojí obrovské množství úsilí a kvůli které tím pádem i organizace přichází o čas, jež bychom mohli strávit něčím daleko produktivnějším.

V knize můžeme prozkoumat fungování tří zcela rozdílných společností - NextJump (vývoj software), Bridgewater (hedgeový fond) a Decurion (provozovatel kin) a na reálných příkladech se podívat na různé implementace principů DDO. Každá z firem funguje v naprosto rozdílném byznysu, mají však z pohledu DDO mnoho společného. A byť si toho třeba ani nutně nemuseli být od počátku vědomi, jejich přístup odpovídá nejnovějším poznatkům o rozvoji a učení v dospělosti, což je právě vědecká specializace autorů.

Společnosti fungující podle principů DDO jsou podobné především v těchto třech aspektech:

1) Aspirace znamená, že lidé jsou do růstu doslova tlačni. Když například dosáhnou expertízy ve své oblasti, není to důvod k tomu, nechat je v dané roli už na věky (protože už vše skvěle zvládají), ale právě naopak. Je to nejlepší důvod k jejich přesunu do úplně nové role, ve které musí zvládnout nové a neznámé výzvy.

2) Společenství (komunity) jsou o možnosti být v bezpečném prostředí. Mít kolem sebe skupinu lidí, se kterými máme vše vyjasněno a nemáme nejmenší potřebu si hrát na něco co nejsme, nebo mluvit za něčími zády. Lidi o kterých víme, že naši důvěru nezklamou a my jejich také ne.

3) Praktiky jsou pak o pravidelných rutinách, které ve společnostech probíhají. Ať už jde o týdenní týmové mítinky s jasně danými pravidly, nebo třeba častá setkání ve dvou s nejbližším z kolegů (ne nutně s nadřízeným) za účelem předání upřimné zpětné vazby.

DDO nejsou o boření tradičních struktur a postupů, ale o absolutním upřednostnění lidí a jejich potenciálu. Zdá se, že pokud takový postoj společnost zaujme a dovolí aby se stal opravdu jádrem jejího fungování, důsledky mohou být nedozírné...