Kdy jste si naposledy půjčili u sousedů trochu cukru?

// Martina

​Přestali jsme chodit k sousedům půjčit si cukr když nám doma dojde. Není to pouze tím, že minimálně ve větších městech jsou dlouho do noci otevřené obchody. Společnost, ve které žijeme se také změnila. Přestali jsme si říkat o pomoc a raději se snažíme vše vyřešit sami případně si objednat a zaplatit pomoc.
I když je dnes snazší obstarat si všechno co potřebujeme, je dobré si občas něco půjčit u sousedů. Vznikají tak příležitosti pro navazování vztahů a vzájemné poznávání se, které přispívá ke vzniku společenství a komunit.
Tohle všechno pomáhá předcházet pocitu osamělosti. Nemluvě o tom, že když si něco nekoupíte ale půjčíte, chováte se šetrněji k omezeným zdrojům planety.

Takže, když příště uvidíte v Hornbachu (nebo jinde) vrtáky ve výprodeji, tak si je nekupujte. Raději si je půjčte od svého souseda. Je v pořádku, pokud se budete z počátku cítit nesví. Někoho o něco požádat je přece jenom výstup ze zóny komfortu, ale čím častěji to budete dělat, tím to bude jednodušší a přirozenější.
Je pravděpodobné, že u půjčení vrtáku konverzace neskončí a vy získáte možnost poznat své sousedy o něco lépe. Klábosení se sousedem “přes plot” přispívá k oboustranné spokojenosti nemluvě o tom, že “reciproční altruismus” (je pravděpodobné, že projevenou laskavost budeme mít snahu oplatit) opravdu přispívá ke zlepšování vztahů.  

Robert Pulman, ve své knížce “Bowling Alone”  mluví o stále větším pocitu osamělosti obyvatelů USA. Říká, že Amerika přichází o sociální kapitál, který definuje jako “existenci recipročních vztahů a sítí občanské angažovanosti.” Sociální kapitál je veličina, která vypovídá o tom, jak napojeni jsme na ostatní lidi kolem nás. Tedy, čím jsme víc v pohodě s představou požádat kohokoliv o trochu “cukru” když nám dojde, tím víc je pravděpodobné, že projevíme iniciativu i v jiných oblastech našeho života a budeme mít schopnost dosahovat svých cílů. Není tajemstvím, že pocit osamělosti má vliv na délku dožití. Možná začnou terapeuti místo prášků předepisovat i “půjčování věcí od sousedů.”

I lidé, kteří si nepřipouštějí, že by si chtěli “půjčit cukr”, jsou spokojenější když to udělají. Profesor Nicholas Epley to prokázal ve studii kde požádat skupinu pracujících, aby se v MHD v rámci denního dojíždění do práce bavili s cizími lidmi. I ti, kterým se do toho moc nechtělo, hodnotili tyto interakce jako pozitivní a přínosné. Profesor tvrdí, že small talk a cílená snaha o sociální interakce má velmi pozitivní vliv na náš celkový pocit vyrovnanosti a wellbeing.

Fakt, že jsme přestali chodit k sousedům pro cukr jistě není jediným důvodem, proč je občanská angažovanost a zájem o věci veřejné na velmi nízké úrovni. Nicméně je pravděpodobné, že je jsou to faktory, které na ní mají vliv. Vzdali jsme se sousedských aktivit a angažování se ve věcech veřejných. Jsme sami doma a sami i na to pečení. Běžte si pro lepší život půjčit trochu cukru!

Volně přeloženo z https://www.yesmagazine.org/issues/dirt/community-relationships-borrowing-from-neighbors-strengthens-democracy-20190318