// Tereza Michaličková
​​“…musím vás, ač nerada, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar..”

A je to tady! už to ze severu dorazilo i k nám. Ano, pozice, která v lidech vzbuzuje spíše úsměv na rtech a rozpaky. “Co si to zase kdo vymyslel za nesmyslnou a zbytečnou pozici?”, “Ty firmy už fakt nevědí co by..” 

Všude se to hemží CEO, CFO, COO, CTO.. z recepční je "Office Managerka" nebo ještě lépe "Office Support Staff Team Lead", z vrátného “First Contact Officer”, z uklízečky "Facility Manager Assistant", ze skladníka "Inter Logistic Manager” no a teď ještě do toho ten “Happiness Manager”. Vypadá to tak trochu, že čím lépe znějící pozice, tím štastnější zaměstnanec.. nebo co. 

Ať už tomu budeme řikat jakkoliv, Happiness Manager, Pleasure Manager, řidič štěstí, manažer štěstí.. dosaďte si tam co chcete, se u nás začíná tu a tam objevovat a je na čase si trochu vyjasnit pojmy. 

Pro někoho je to prázdný buzzword, prostě nový nejvíc sexy cool název pro asistentku v kanceláři, která bude sedět na recepci, mít kytku ve vlasech, mrkat na kolemjdoucí a rozdávat úsměvy na všechny strany, pro jiného (a v tom lepším případě) to bude aktivní člen týmu, který zajišťuje, že je v kanclu uklizeno, je dostatek kávy, že jsou hrníčky a bonbony na svých místech, občas se napečou sušenky, či buchta, zařídí se firemní večírky, narozeninové dorty, nějaké ty teambuildingy a to je “to wono”, teď děláme ty zaměstnance šťastnější. 

Dle mého - chyba lávky.

Tyhle praktiky jsou fajn, ale jen jako doplňková strava. Já tomu říkám “rychlej cukr”. Sušenky, koláče a káva zdarma v kanclu přinesou úsměv jednou, podruhé, po páté, ale pak už se to stává samozřejmostí bez účinku, zkrátka normálkou a co je normální a běžné, to mozek nezachycuje a nevyhodnocuje. Netvrdím, že je to špatná volba, to rozhodně ne, i tenhle přísun energie hraje svou důležitou roli, zvlášť když jde někdy do tuhého, ale není to nic, co by člověka dělalo šťastným, myslím tím dlouhodobě šťastným. Pro správný tělesný vývoj vám taky nebude stačit jen hroznový cukr, potřebujete mít pevnou základnu, pořádné jídlo, abyste dokázali fungovat, jinak dříve či později vám začne být zle.

Domnívám se, že to, odkud proudí to skutečné dlouhotrvající štěstí a uspokojení z toho co člověk dělá je ve firemní kultuře, ve vizi, v principech, které daný tým lidí zastává. Jsou to ty nehmatatelné a těžce uchopitelné záležitosti, jako pozitivní emoce, je to o pocitech, o pozitivních zpětných vazbách, o ocenění, o vztazích, o zodpovědnosti, o chování jednotlivců..

Pozici řidiče štěstí ve firmě vnímám jako někoho, kdo má možnost určovat směr, utvářet ten tým a kulturu tak, aby to dávalo všem smysl a zajišťoval spíše dlouhodobou "hodnotnou nutriční stravu" než "rychlej cukr”. Je to parťák, který má v týmu přirozenou důvěru a respekt, je to člověk, který ví co se v týmu děje, dokáže ho formovat, hájí hodnoty a zájmy lidí, kteří jsou každý jiný a přesto spolu-pracují ve dne v noci na stejné vlně, sdílí nadšení se stejnou vizí.  A nejen to, měl by to být mezičlánek mezi spojením toho tvrdého byznys světa (mít tedy informace o dění ve firmě a kolem ní) a tou křehkou trojrozměrnou bytostí, která práci vykonává se všemi svými pocity, emocemi, starostmi i radostmi. 

Měl by dokázat vychytávat nedostatky, zvládnout odhalit ty lehké náladové nuance a zasáhnout ve správnou chvíli na správném místě, nebát se šáhnout do zajetých “normálních” procesů (jak jsme si řekli, co je normální, to mozek neřeší, byť je to na hlavu postavené), postavit se čelem k výzvám typu “ale takhle jsme to dělali vždycky” a udělat to jinak, lépe, protože to jak se v práci cítíme se odráží v tom, jak dobře pracujeme. A na to mají většinou Office manažerky v tom pravém slova smyslu krátké prstíky.

A v tuhle chvíli vyvstává spousta dalších otázek - lze vůbec takového člověka najmout? Je reálné, aby najatá osoba dokázala vycítit potřeby a nastavit principy tak, aby to všechno fungovalo? Pustí vedení takového člověka k informacím o tom jak se firmě daří? Jak dlouho trvá, než se člověk v cizím týmu rozkouká.. není to už pak celé špatně od začátku, že je to někdo z venku najatý a lidé ho už jen proto budou tak trochu nechávat stále stranou? Neměl by to být někdo z tvrdého jádra firmy (ať už si říká jakkoliv)? A je lepší když je to žena, nebo muž? Kdo na to má lepší buňky?

Tak třeba někdy u kafe to rozlousknem.. 
Více Happiness Managerů, ale takových těch.. (krátká dramatická pauza) ..opravdových ;) Pro to štěstí v práci, potažmo v našem životě je potřeba něco udělat, samo nepřijde.

​//Martina
​
Podzim je vždy bohatý na eventy. Včera se v prostorách STRV konala “Culture Rocks”, první česká konference o firemních kulturách.  
Akce, kde se od začátku cítíte jako na setkání s přáteli jsou obvykle skvělé. Petr “Skondr” Skondrojanis je navíc zárukou kvalitního obsahu.  Podařila se mu “overdelivery" už pouhým formátem. Rozhovory, místo tradičních prezentací byly opravdu hodně příjemné osvěžení. Díky COCUMA, kde Skondr a jeho tým prezentuje příběhy různých firemních kultur, všechny své hosty dobře zná. A to je dobrý základ pro to kvalitní a smysluplný dialog.

Co mě nejvíc zaujalo:
Fandím Forbes, že tvrdě pracuje na tom, abychom v moři negativních zpráv, četli i pozitivní české podnikatelské příklady. Co mají podle Petra Šimůnka společné úspěšní lidé?
a) vědí, co dělají :)
b) jsou nesmírně pracovití (v podstatě nerozdělují svůj čas na pracovní a volný)
c) milují to, co dělají

Tomáš Bača z Eyelevel mluvil o tom, že nejenom olympiádu vyhrávají týmy, které jsou nejvíc sehrané. Mají “nosy nastavené stejným směrem”.  Také o tom, jak se buduje firemní kultura v prostředí, kde je hodně externích dodavatelů. Firemní kultura se nedá naočkovat. Lidi, kteří přicházejí do firmy se na ni buď naladí, nebo odejdou. Je potřeba vytvářet prostor pro to, aby se lidi mohli potkat a aby se mohli potkávat s vizí a misí firmy a jejím managementem. Dodavatele je možné přitáhnout a naladit přes akce.

Viktor Kustein z Rockaway prezentoval, jaké je to dělat HR (neboli Human Relations) v 21. století.  Je to nepřekvapivě hlavně o vztazích a firemní kultuře. Mluvil o nutnosti, zejména ve velkých firmách vytvářet interní komunity. Takové, jakou je například vývojářská komunita ROCdevs v Rockaway. Jak říká Simon Sinek, “Vaši zákazníci vás nebudou milovat do té doby, dokud vás nebudou milovat vaši zaměstnanci.”

Součástí firemní kultury v Heureka.cz je i to, že otevřeně sdílí firemní obchodní výsledky se zaměstnanci. Vesměs zrušili osobní KPIs, ale mají tři hlavní cíle: výnosy, EBITDA a NPS.

Na závěr povídal Michal Šrajer o svých zkušenostech s rolí Chief Happiness Managera v AVASTu a zážitcích z nomádění s rodinou po Evropě. Během cestování se Michal snaží poznávat i místní firemní kultury. Podrobněji se o tom rozpovídal třeba v článku na Forbes.cz.

Hodně velké téma bylo work life balance. Co to vlastně je a jak to vypadá. Je podle vás dobré oddělovat pracovní a soukromý čas nebo ty hranice pomalu mizí a důležitější je být v přítomnosti s plnou pozorností tomu, co právě děláme? Prostě, že mizí koncept pevně stanoveného času pro práci a oddech?

Mějte happy day!