Happiness Manager vs. Happy Office Manager

// Tereza Michaličková
​​“…musím vás, ač nerada, upozornit na jednu velice nepříjemnou věc. Rozmohl se nám tady takový nešvar..”

A je to tady! už to ze severu dorazilo i k nám. Ano, pozice, která v lidech vzbuzuje spíše úsměv na rtech a rozpaky. “Co si to zase kdo vymyslel za nesmyslnou a zbytečnou pozici?”, “Ty firmy už fakt nevědí co by..” 

Všude se to hemží CEO, CFO, COO, CTO.. z recepční je "Office Managerka" nebo ještě lépe "Office Support Staff Team Lead", z vrátného “First Contact Officer”, z uklízečky "Facility Manager Assistant", ze skladníka "Inter Logistic Manager” no a teď ještě do toho ten “Happiness Manager”. Vypadá to tak trochu, že čím lépe znějící pozice, tím štastnější zaměstnanec.. nebo co. 

Ať už tomu budeme řikat jakkoliv, Happiness Manager, Pleasure Manager, řidič štěstí, manažer štěstí.. dosaďte si tam co chcete, se u nás začíná tu a tam objevovat a je na čase si trochu vyjasnit pojmy. 

Pro někoho je to prázdný buzzword, prostě nový nejvíc sexy cool název pro asistentku v kanceláři, která bude sedět na recepci, mít kytku ve vlasech, mrkat na kolemjdoucí a rozdávat úsměvy na všechny strany, pro jiného (a v tom lepším případě) to bude aktivní člen týmu, který zajišťuje, že je v kanclu uklizeno, je dostatek kávy, že jsou hrníčky a bonbony na svých místech, občas se napečou sušenky, či buchta, zařídí se firemní večírky, narozeninové dorty, nějaké ty teambuildingy a to je “to wono”, teď děláme ty zaměstnance šťastnější. 

Dle mého - chyba lávky.

Tyhle praktiky jsou fajn, ale jen jako doplňková strava. Já tomu říkám “rychlej cukr”. Sušenky, koláče a káva zdarma v kanclu přinesou úsměv jednou, podruhé, po páté, ale pak už se to stává samozřejmostí bez účinku, zkrátka normálkou a co je normální a běžné, to mozek nezachycuje a nevyhodnocuje. Netvrdím, že je to špatná volba, to rozhodně ne, i tenhle přísun energie hraje svou důležitou roli, zvlášť když jde někdy do tuhého, ale není to nic, co by člověka dělalo šťastným, myslím tím dlouhodobě šťastným. Pro správný tělesný vývoj vám taky nebude stačit jen hroznový cukr, potřebujete mít pevnou základnu, pořádné jídlo, abyste dokázali fungovat, jinak dříve či později vám začne být zle.

Domnívám se, že to, odkud proudí to skutečné dlouhotrvající štěstí a uspokojení z toho co člověk dělá je ve firemní kultuře, ve vizi, v principech, které daný tým lidí zastává. Jsou to ty nehmatatelné a těžce uchopitelné záležitosti, jako pozitivní emoce, je to o pocitech, o pozitivních zpětných vazbách, o ocenění, o vztazích, o zodpovědnosti, o chování jednotlivců..

Pozici řidiče štěstí ve firmě vnímám jako někoho, kdo má možnost určovat směr, utvářet ten tým a kulturu tak, aby to dávalo všem smysl a zajišťoval spíše dlouhodobou "hodnotnou nutriční stravu" než "rychlej cukr”. Je to parťák, který má v týmu přirozenou důvěru a respekt, je to člověk, který ví co se v týmu děje, dokáže ho formovat, hájí hodnoty a zájmy lidí, kteří jsou každý jiný a přesto spolu-pracují ve dne v noci na stejné vlně, sdílí nadšení se stejnou vizí.  A nejen to, měl by to být mezičlánek mezi spojením toho tvrdého byznys světa (mít tedy informace o dění ve firmě a kolem ní) a tou křehkou trojrozměrnou bytostí, která práci vykonává se všemi svými pocity, emocemi, starostmi i radostmi. 

Měl by dokázat vychytávat nedostatky, zvládnout odhalit ty lehké náladové nuance a zasáhnout ve správnou chvíli na správném místě, nebát se šáhnout do zajetých “normálních” procesů (jak jsme si řekli, co je normální, to mozek neřeší, byť je to na hlavu postavené), postavit se čelem k výzvám typu “ale takhle jsme to dělali vždycky” a udělat to jinak, lépe, protože to jak se v práci cítíme se odráží v tom, jak dobře pracujeme. A na to mají většinou Office manažerky v tom pravém slova smyslu krátké prstíky.

A v tuhle chvíli vyvstává spousta dalších otázek - lze vůbec takového člověka najmout? Je reálné, aby najatá osoba dokázala vycítit potřeby a nastavit principy tak, aby to všechno fungovalo? Pustí vedení takového člověka k informacím o tom jak se firmě daří? Jak dlouho trvá, než se člověk v cizím týmu rozkouká.. není to už pak celé špatně od začátku, že je to někdo z venku najatý a lidé ho už jen proto budou tak trochu nechávat stále stranou? Neměl by to být někdo z tvrdého jádra firmy (ať už si říká jakkoliv)? A je lepší když je to žena, nebo muž? Kdo na to má lepší buňky?

Tak třeba někdy u kafe to rozlousknem.. 
Více Happiness Managerů, ale takových těch.. (krátká dramatická pauza) ..opravdových ;) Pro to štěstí v práci, potažmo v našem životě je potřeba něco udělat, samo nepřijde.

---