Recenze knížky "Neztraťte motivaci v době blahobytu"

// Martina a Katarína

​Autoři (Marian Jelínek a Kamila Jetmarová) na úvod zmiňují, že účelem knihy není vyčerpávající popis všech forem lidské motivace. Při hledání odpovědi na otázku udržení motivace si berou na pomoc různé studie, které dobře ilustrují jejich hypotézy. Známé teorie doplňují o hlubší kontext a příklady ze své praxe. To, že se jedná o příklady ze světa sportu je nejenom osvěžující, ale také prokazuje, že tyto principy jsou opravdu univerzálně aplikovatelné.

Easterlinův paradox je velmi známá teorie, která ilustruje, že od jisté hranice zvyšování bohatství není úměrné zvyšování pocitu štěstí, dokonce má na pocit štěstí opačný vliv. Proč je tomu tak? Podle britského ekonoma Richarda Layarda se člověk "porovnává s lidmi ve svém okolí a snaží se dostat do vyššího postavení oproti svému okolí. Ale vyšší bohatství nečiní lidi šťastnějšími samo o sobě. Je to především pocit jakéhosi ‘vítězství’, které pramení ze srovnání s lidmi v bezprostředním okolí, z něhož následně vycházíme dobře.” Běžně se totiž nezabýváme objektivním srovnáním se zbytkem světa, vůči kterému objektivně žijeme velmi privilegovaný život. Mnohem důležitější je pocit, že jsme na tom lépe, než lidi v naší “sociální bublině”. 

Navíc si na blahobyt zvykáme velmi lehce (fenomén tzv. "hédonické adaptace”). S tím se pojí dva problémy - ten první je výše zmíněný problém srovnávání a tím druhým je fakt, že si fenoménu hédonické adaptace většinou nejsme vědomi. Očekáváme, že konkrétní věci nebo události nám přinesou trvalý pocit štěstí a životního naplnění. Bohužel tomu tak není.
Fascinující je pokus Johna B. Calhouna, který slouží jako model pro popsání toho, kam neřízený blahobyt může vést.  V pokusu celé generace myší nic neohrožovalo a žily v dokonalých podmínkách, o nic nebojovaly a o nic se nemusely snažit. Následně zdegenerovaly natolik, že to vedlo k jejich vyhynutí. Hrozí nám v západní společnosti vyhynutí na komfort? Pokud ano, existuje cesta ven?

Zdá se, že existuje naděje. Podle autorů vede přes dobrovolné a pravidelné opouštění své zóny komfortu a upevňování smyslu proč nějakou činnost vykonáváme, nejenom soustředění se na naplnění konkrétního cíle.  Život v moderní západní společnosti nás už dnes k žádnému omezení nenutí a musíme z komfortní zóny vystupovat sami. Udělat si inventuru toho co skutečně k životu potřebujeme. Tak se přiblížíme víc k sobě a budeme správně motivování. Důležité je neunikat z “offline” interakce s jinými lidmi. Myší kolonii zachránila socializace. Až když byly nucené spolupracovat např. pří získání přístupu k vodě, přestaly ze společnosti unikat a opět si pěstovaly sociální chování.
 
Je skvělé, že autoři nezapomněli i na emoční složku motivace - pokud je totiž vytrénovaná pouze vůle, je celý život podřízen vnější motivaci po úspěchu. Reagovat na svět rozumově nestačí a vede k “emočnímu oploštění” tak charakteristickému pro dnešní dobu.
Emoční vazba k práci a činnostem obecně je základ nejenom pro vztahy, ale i pro pocit vnitřní naplněnosti. Oceňujeme, že v knížce jsou konkrétní příklady českých firem, popisující konkrétní vnitrofiremní krizové situace a jejich řešení na základě výše uvedených principů. Snad jediná opravdu nepovedená věc je obálka knížky, která by nás bez předchozího doporučení možná od nákupu odradila. 
​

---