 Photo credit: rawpixel from Pixabay // Martin a Martina
Richard Branson kdysi řekl "Postarejte se o své zaměstnance a oni se pak postarají o vaše zákazníky." Tento praxí ověřen výrok je možné podpořit i daty. Existuje dlouhodobé porovnání ekonomických výsledků "FORTUNE 100 Best Companies to Work for," tedy firem které konstantně vytváří skvělou firemní kulturu a jsou považované za nejlepší zaměstnavatele s "Russell 3000 Index," což je index, který se skládá z 3000 akciových titulů největších společností obchodovaných v USA. Firmy, které jsou považované za šťastná pracoviště jsou v posledních 20ti letech ekonomicky úspěšnější než ty, které jsou "jenom" úspěšné, přičemž rozdíl mezi oběma indexy se hlavně v posledních několika letech zvětšuje (data jsou k dispozici od 1998 do 2017). Podle agentury FTSE Russell, která srovnání provedla, se firmám, které se dobře starají o své zaměstnance tato péče doslova vyplácí. Zaměstnanci tento přístup přenášejí na své zákazníky, roste pocit důvěry v pracovním kolektivu a pocis smysluplnosti práce. Michael C. Bush a jeho výzkumný tým v knížce "Great Place to Work for All" říkají, že: "podnikatelský úspěch dnes závisí zejména na rozvinutí potenciálu každého z nás. Každý z nás je důležitý v ekonomice založené na propojování, inovacích a lidských vlastnostech jako schopnost spolupracovat a nadchnout se pro věc. Celý článek najdete zde: http://bit.ly/2Z4CepJ Chcete zlepšit svou firemní kulturu prostřednictvím principů štěstí v práci? Ozvěte se na enjoy@happinessatwork.cz
11 Comments
Leoš Jiřele vede výrobní družstvo SOLEA v České Třebové. Hned na první pohled si tady při návštěvě všimnete, že jsou lidé spokojení. I když je většina jejich práce manuální a 90% produkce míří do automobilového průmyslu, lidé tady jsou opravdu lidmi. Mají možnost podílet se na rozhodnutích i sami mezi sebou rozdělovat měsíční zisk.
To ještě ale neříká nic o hlubokém smyslu, který SOLEA má. Dali si za úkol vracet lidi do života. A opravdu se jim to daří. 70% zaměstnanců je tady hendikepovaných. Mnozí z nich nemohli najít uplatnění na trhu práce a až v SOLEA dostali příležitost. Stali se tak součástí lidské firmy, která, jak Leoš říká, stojí na třech nohách - smyslu, podílu a atmosféře. V podcastu jsme si povídali o tom, jak přesně takový podíl na zisku a rozhodování vypadá a k čemu je dobrý. Řeč přišla na společný nákup kvalitních potravin, výlety, sportovní akce ale i tradiční rozsvěcení vánočního stromečku... Všechny firmy by podle Leoše měly být lidské, prospěšné a prosperující a SOLEA je skvělou ukázkou toho, že to opravdu jde. I ve výrobním družstvu.
// Martina Přestali jsme chodit k sousedům půjčit si cukr když nám doma dojde. Není to pouze tím, že minimálně ve větších městech jsou dlouho do noci otevřené obchody. Společnost, ve které žijeme se také změnila. Přestali jsme si říkat o pomoc a raději se snažíme vše vyřešit sami případně si objednat a zaplatit pomoc. I když je dnes snazší obstarat si všechno co potřebujeme, je dobré si občas něco půjčit u sousedů. Vznikají tak příležitosti pro navazování vztahů a vzájemné poznávání se, které přispívá ke vzniku společenství a komunit. Tohle všechno pomáhá předcházet pocitu osamělosti. Nemluvě o tom, že když si něco nekoupíte ale půjčíte, chováte se šetrněji k omezeným zdrojům planety. Takže, když příště uvidíte v Hornbachu (nebo jinde) vrtáky ve výprodeji, tak si je nekupujte. Raději si je půjčte od svého souseda. Je v pořádku, pokud se budete z počátku cítit nesví. Někoho o něco požádat je přece jenom výstup ze zóny komfortu, ale čím častěji to budete dělat, tím to bude jednodušší a přirozenější. Je pravděpodobné, že u půjčení vrtáku konverzace neskončí a vy získáte možnost poznat své sousedy o něco lépe. Klábosení se sousedem “přes plot” přispívá k oboustranné spokojenosti nemluvě o tom, že “reciproční altruismus” (je pravděpodobné, že projevenou laskavost budeme mít snahu oplatit) opravdu přispívá ke zlepšování vztahů. Robert Pulman, ve své knížce “Bowling Alone” mluví o stále větším pocitu osamělosti obyvatelů USA. Říká, že Amerika přichází o sociální kapitál, který definuje jako “existenci recipročních vztahů a sítí občanské angažovanosti.” Sociální kapitál je veličina, která vypovídá o tom, jak napojeni jsme na ostatní lidi kolem nás. Tedy, čím jsme víc v pohodě s představou požádat kohokoliv o trochu “cukru” když nám dojde, tím víc je pravděpodobné, že projevíme iniciativu i v jiných oblastech našeho života a budeme mít schopnost dosahovat svých cílů. Není tajemstvím, že pocit osamělosti má vliv na délku dožití. Možná začnou terapeuti místo prášků předepisovat i “půjčování věcí od sousedů.” I lidé, kteří si nepřipouštějí, že by si chtěli “půjčit cukr”, jsou spokojenější když to udělají. Profesor Nicholas Epley to prokázal ve studii kde požádat skupinu pracujících, aby se v MHD v rámci denního dojíždění do práce bavili s cizími lidmi. I ti, kterým se do toho moc nechtělo, hodnotili tyto interakce jako pozitivní a přínosné. Profesor tvrdí, že small talk a cílená snaha o sociální interakce má velmi pozitivní vliv na náš celkový pocit vyrovnanosti a wellbeing. Fakt, že jsme přestali chodit k sousedům pro cukr jistě není jediným důvodem, proč je občanská angažovanost a zájem o věci veřejné na velmi nízké úrovni. Nicméně je pravděpodobné, že je jsou to faktory, které na ní mají vliv. Vzdali jsme se sousedských aktivit a angažování se ve věcech veřejných. Jsme sami doma a sami i na to pečení. Běžte si pro lepší život půjčit trochu cukru! Volně přeloženo z https://www.yesmagazine.org/issues/dirt/community-relationships-borrowing-from-neighbors-strengthens-democracy-20190318
|
AuthorsMichal Šrajer Archives
June 2019
Categories |
RSS Feed
