//Martina Chci se s vámi podělit o hlavní myšlenky z článku od Laurence McCahilla, zakladatele “Happy Startup School”. Život by neměl být o volbě mezi materiálním dostatkem a vnitřním naplněním K dosáhnutí harmonie však často nevede lehká cesta a je potřeba zdolat určité překážky. McCahill sám přiznává, že snaha o budování startupové komunity podobně smýšlejících lidí, kde se rozhodnutí nedělají jenom hlavou, ale také srdcem sice nebyla jednoduchá, ale rozhodně nejvíc autentická a pro něj osobně naplňující zkušenost. Tvrdí, že pokud se něčemu věnujeme skutečně naplno a upřímně, nutná pomoc (prostředky) se nakonec dostaví. Co dělat, když to někde “drhne” Pokud vnímáte disharmonii mezi tím co vás aktuálně živí a co byste chtěli dělat tak, aby vás to i nadále uživilo, zkuste najít v následujících modelových příkladech své problémové oblasti a návody, jak začít uvažovat o tom, co potřebujete ve svém životě změnit. Běžec v krysím závodě Hledač smyslu života Martýr Idealista Šedá barva ilustruje chybějící kvalitu (peníze, štěstí, smysl) u čtyř modelových typů osobností popsaných níže (Zdroj: https://goo.gl/CQ13sG) 1. Běžec v krysím závodě
Obratně běhá (šplhá) po kariérním žebříčku, ale “něco” mu chybí. Obvykle říká věty typu: “zkoušel jsem dělat to, co mě bavilo, ale teď je čas najít si skutečnou práci”. “Práce je práce a na zábavu mám víkendy”. Inspirace: Pokud jste ve výše uvedené definici poznali sebe nebo své blízké, možná vám toto video pomůže změnit úhel pohledu. 2. Hledač smyslu života Lidi patřící do této skupiny dělají to, co je baví a ještě se tím i uživí. Na povrchu to vypadá jako ideální kombinace. Plnit si sny je v pořádku, ale dům na Bali nebo rychlé auto dlouhodobě nezaručí pocit skutečného vnitřního naplnění. Lidi jsou sociální bytosti a potřebují být součástí “něčeho”, co je přesahuje, aby se dostavil pocit dlouhodobé spokojenosti. McCahill doporučuje využít tohle “puzení” např. k řešení celospolečenských problémů. Inspirace: Všichni máme možnost pozitivně ovlivnit životy druhých, viz video. 3. Martýr V této skupině se typicky nacházejí sociální pracovníci - dělají práci, která je smysluplná pro ně i pro společnost. Svou práci vnímají jako poslání a poslání nemá pravidelnou 8 hodinovou pracovní dobu. Od přepracovanosti nebo vyhoření je pak často dělí už jenom krok. Inspirace: Napište si dopis z budoucnosti. Pokud jste schopni ve své mysli vidět jasný obrázek o tom jak vypadá vaše budoucnost, ten nejdůležitější krok jste již učinili, protože víte kam směřujete. 4. Idealista V případě, že využíváte svých schopností k pomoci druhým, ale děláte to zdarma nebo vás to neuživí, je to buď koníček nebo dobrovolničení. Není to zaměstnání natož podnikání. Idealista se musí zamyslet, jak se uživit. Inspirace: Na druhé straně, peníze nejsou jediný prostředek k tomu, jak si v životě něco dopřát. Také ne vždy platí rovnice: práce = peníze = štěstí. Nechte projevit svou kreativitu a uskutečňujte své nápady. Vždy však myslete na to, zda je to co děláte dlouhodobě udržitelné i finančně. McCahill na závěr dodává, že štěstí na člověka “nespadne z nebe”. Je to práce a stojí na předpokladu, že víte kdo jste, a co je pro vás důležité.
1 Comment
//Martina
Průkopníci wellbeing vědí, jak na to. Přečtěte si o českých firmách, které jsou velmi úspěšné a jejich pracovní prostředí, firemní kultura a péče o své zaměstnance se vymyká standardu na trhu, či daném odvětví. „Až 80 % podniků kótovaných na londýnské burze má zpracovanou wellbeing strategii. Více jak polovina britských firem má stanovený budget na wellbeing programy a aktivity,” říká Michaela Skalniková ze společnosti MyRefresh. Právě Velká Británie a USA jsou v přístupu wellbeing v práci nejdál. ![]()
Než se ocitneme ve své první práci, projdeme si už řadou jiných institucí, které velmi znatelně ovlivňují i to, jak budeme vnímat praci samotnou. A myslím si, že jsou to právě školy, už od nejnižšího stupně, kde by se mělo s lidmi pracovat jako s lidmi.
Školy u nás bohužel ale místo toho často učí spíše vnější motivaci, uzavřenosti, či robotickému plnění zadaných úkolů. Naštěstí jsou tu vyjímky a je jich i u nás čím dál více. Když jsem se před nějakou dobou poprvé setkal se Štěpánkou Rajchlovou, ředitelkou Druhé ScioŠkoly v Praze, nadchlo mne její povídání. Ukázalo se totiž, že budují školu postavenou přesně na těch principech, které se zdají být klíčové i ve firmách. Ať už jde o přístup ke kolegům v týmu, nebo k žákům samotným. Myslím si, že je důležité, aby děti mohly ve škole, obzvlášť už v té základní, objevovat svět, v bezpečném prostředí stát čím dál více na vlastních nohou a především zkoumat proč může být vzdělání užitečné a jak se učit tak, aby to mělo doopravdy smysl. Chuť a schopnost učit se nové věci je za mě to zásadně nejdůležitejší co bychom si ze základní školy měli odnést. Dnes totiž vůbec netušíme, jaké znalosti budou užitečné ve světě za 20 let. Schopnost a ochota porozumět novému bude ale důležitá téměř určitě. Poslechněte si povídání o tom, jak vzníkala a jak funguje Druhá ScioŠkola na Praze 9, jaké používájí nástroje a co na takový přístup vlastně říkají rodiče a děti... |
AuthorsMichal Šrajer Archives
June 2019
Categories |